Jak a kdy to všechno začalo

Záliby v psaní začaly už kdysi dávno, když jsem ještě byla malá holčička ve školce. Jednoho večera mě z ničeho nic napadlo, jak napsat slovo VLAK. Vzala jsem svá magnetická písemnka a poskládala slovo na ledničku. 
,,Vlk," přečetla maminka a měla radost, že jsem napsala své první slovo. Byla jsem zklamaná.


Naučit se umísťovat do slov samohlásky mi chvíli trvalo. Přesto v té době vznikaly mé první knížky. Je trochu kříž je luštit. Budiž mi omluvou, že v šesti letech kvalitnější literatura zkrátka vytvořit nejde.

Na prvním stupni jsem přišla na myšlenku stát se spisovatelkou. K částečnému splnění snu mi pomohlo založení blogu. Počínaje zářím 2007 jsem aktivní blogerka. Obsah byl zpočátku nekvalitní. Podlehla jsem tehdejším trnedům: většinu příspěvků překopírované obrázky. Jen občas jsem je doplnila deníčkovými zápisky či krátkými úvahami. Po roce blogování jsem se postupně začala zaměřovat na vlastní texty. 

K mým největším úspěchům patří soutěž k příležitosti veletrhu a festivalu Svět knihy v roce 2014. Dostala na 3. - 10. místo. Užila jsem si díky tomu výlet do Prahy a pobyt v ráji. Tolik knih na jednom místě hned tak nezažijete! 

Druhým velkým úspěcechem je... maturitní slohovka. Pravda, trochu trapné ji tady zmiňovat, ale co se dá dělat, těch třicet bodů ze třiceti možných mi zkrátka udělalo radost. 

V roce 2017 jsem udělala další krok v plnění svého snu: Začala jsem se věnovat copywritingu.  Začalo to nevinně, pár korunami za stranu. Postupně jsem si však začala věřit a více si své práce vážit. Netrvalo dlouho a vydělala jsem si na nový notebook, na MacBook Air, který mě teď věrně doprovází všude, kam se hnu a díky kterému můžu kdykoliv pohodlně pracovat. 

Psát pro klienty mě opravdu baví. I když nejsem opravdová spisovatelka - a ruku na srdce, ani nikdy nebudu, vždyť nejsem schopná ani vymyslet, o čem by moje knížka mohla být - můžu si tak alespoň trochu připadat. Píšu pro lidi a dostávám za to peníze. Co více bych mohla chtít? 

Jestli jste se ještě nerozhodli, jestli mi tvorbu textu svěříte, doporučuji vám jít směle do toho. Udělám to s radostí. S veeeelkým úsměvem na rtech. A takto jde přece každá práce dobře, ne? 

Jen doufám, že si při tom nevyliju kávu. Polít si klávesnici nového notebooku by mě opravdu mrzelo... O:-) Možná byste mi poradili, že raději nemám kávu k notebooku brát. Hrnek voňavého kafíčka je však důležitá součást mého pracovního prostoru. O tom si ovšem budeme povídat příště...



Žádné komentáře:

Okomentovat